Václav Dušek

Pálím v peci na dřevo, používám jen základní suroviny pro glazuru jako jsou živec, křemen, popel... Na této technologii mě nejvíce láka to, že je nejblíže k životu. Po mnoha výpalech v takové peci se dají očekávat určité výsledky, avšak stejně jako v životě jednáme na základě zkušeností a přesto život stále překvapí, tak i pálení dřevem.

Čaj a čajová estetika mě doprovází více než polovinu mého života. Nacházím v něm svou radost i vděčnost z obyčejnosti. Není snad nic jednoduššího než vzít misku, vložit do ní pár čajových lístků a zalít horkou vodou. Život je ve své podstatě stejně jednoduchý a čaj mi je pomocníkem v uvědomění si této pravdy.

V čajových miskách se už nedá vymyslet mnoho nového, za dlouhá staletí byly dovedeny k dokonalosti. Základem je jednoduchý nekomplikovaný tvar prázdnoty ohraničený formou. Podstatou misky je, aby šla něčím naplnit. Je to vlastně jen prostor pro čaj obejmutý hlínou. Mohu k tomu přidat snad jen svůj dialog s materiálem. Vnímat hmotu mezi prsty, cítit její strukturu, sledovat, co mi hlína dovolí a co už ne…